Půjčit si či nepůjčit?

Už dlouho tradovaná moudrost praví, že „chudoba cti netratí“. A mohu-li se k tomuto názoru vyjádřit, pak jeho pravdivost ze zkušenosti nejednou potvrdit mohu. Protože znám i lidi, kteří dvakrát obrátí každou korunu v kapse a přesto jsou to osoby solidní, důvěryhodné a je radost se s nimi setkat. Ne každý chudák je tím, čemu se nelichotivě říká socka.

růst úspor

Mohu-li pak k tomuto tématu spolu s dodat něco, co platí bezezbytku, pak je to to, že rozhodně neplatí, že jsou takzvaní lepší lidé, tedy ti, kdo jsou takříkajíc „za vodou“, lepší než ti chudí. Ba právě naopak; mezi zbohatlíky je nejednou mnohem více lidí, s nimiž normální člověk raději nechce mít nic do činění, než mezi lidmi takzvaně prostými.

Jenže žijeme v době, ve které žijeme. V době, jež nás tlačí k tomu, abychom byli navenek bohatí a úspěšní. Žádá se po nás, abychom měli za všech okolností peníze, abychom si kupovali jen ty nejdražší značkové věci. Abychom si pořizovali i to, co nejednou vůbec nepotřebujeme, jenom abychom se zařadili mezi ostatní, abychom odvrhovali to, co nám sice stále ještě dobře slouží, ale co už je v očích různých nabubřenců zastaralé a nehodné moderního člověka.

Tu nás okolí tlačí k tomu, abychom si to či ono bezpodmínečně pořídili, tu a tam nás do naprosto nesmyslných nákupů tlačí vlezlá všudypřítomná reklama. A my?

peníze a čas

My nechceme zůstat sami na chvostu. A tak si nejednou běžíme pro úplně nový počítač, který toho za hromadu peněz nabízí jen o trošku více než ten, který už máme doma, a to ještě kdo ví jestli, nejednou vyhazujeme peníze za nový mobil jenom proto, že je o trochu tenčí a tudíž „ten pravý“, nejednou se oblékáme do značkových oděvů, které se ve své podstatě ani moc neodlišují od toho, co seženeme u Vietnamců za pár korun.

A když pak těm nemajetnějším z nás dojdou peníze? Udělají často přesně to, co se na ně ze všech stran valí. Pořídí si nějakou tu „výhodnou půjčku“. To aby si prý mohli vše pořídit hned a nemuseli strádat do doby, než si na to snad jednoho dne dokážou sami našetřit.

Jenže co pak?

Pak takoví lidé sice mají to, co je „in“, jenže musejí nejednou i dost krvavě splácet své závazky. A než je vše splaceno, není už ten na dluh pořízený zázrak nejednou žádným zázrakem a musí se koupit pro změnu… Zase na dluh, jak jinak.

Bláhoví z našich řad si tak půjčují a půjčují. A vůbec jim nedochází, že se navzdory reklamním blábolům na takových půjčkách rozhodně neušetří. Že je to každopádně ztrátový byznys, protože člověk nakonec zaplatí nejen původní sumu, ale i úroky.

A pokud se takový dlužník dostane až do konečného stádia, nemá nic. To, co si pořídil, mu seberou exekutoři, před věřiteli aby chodil kanály, a východisko není v dohlednu. A je-li, pak jde leda tak o osobní bankrot, což je opravdu drakonický poslední pokus, jak se spasit.

A na začátku toho všeho mohou být i pouhé hloupé půjčky, půjčky toho, kdo se neodhodlal namísto rozhazování spořit a dočkat času jako husa klasu. Což není žádná špatná volba, žádná ostuda.

Categories: Finance